Klub

První ukázku hokeje předvedl na zamrzlých Solinách Jan Vodrážka přezdívaný „Emil“. Byl aktivním cvičitelem v Sokole, a tak asi při jednom semináři v Nymburku viděl jak se hokej hraje. Předvedl jak se zahnutou holí vede puk. Netrvalo to dlouho a na Solinách se první nadšenci utkali na provizorních hřištích v nové hře zvané hockey. Hráčů přibývalo a tak se rozhodlo, že na zkoušku by se mohl sehrát zápas s družstvem Tábora, které již s touto hrou mělo více zkušeností.
K prvnímu zápasu nastoupili K. Brodský, Fr. Vašta, B. Stárek, J.Vránek, Vilda Hrazdíra, Jan Vodrážka a V. Jirous. Utkání skončilo 2:2 a bylo rozhodnuto o založení hokeje v Soběslavi. Psal se rok 1929. Jan Vodrážka, původce všeho tohoto hokejového bláznovství, nastoupil v hokejovém družstvu asi jenom v prvním utkání. Měl raději fotbal, ve kterém vynikal.
K prvním nadšencům se přidávali další, přicházejí bratři Šlefrové, bratři Maškové, Kohout, Meduna, Hodinář, Kovář. Hokej se hrál pod hlavičkou Sokola, kde byl později vytvořen hokejový odbor, jehož náčelníkem se stal nezapomenutelný funkcionář a rozhodčí pan učitel František Hanzal, který působil v soběslavském hokeji více jak čtyřicet let.
Hokej v Soběslavi zapustil hluboké kořeny. Přicházejí další a další hráči, zanedlouho vzniká družstvo dorostu, které vedou František Hanzal a Jan Burda. Dorostenci patří k nejlepším v kraji. Několikrát hráli finále Šumavské župy, když pokaždé nestačili na dorostence Stadionu České Budějovice. Později vznikají i družstva žáků, hraje i II. družstvo dospělých.
Soliny, které byly v létě semeništěm komárů, se začaly zavážet, prostor pro hokej se neustále zmenšoval. Tak se hokejisté poprvé stěhují na přírodní hřiště v místech, kterému se říkalo „Na špici“, neboť bylo v místech, která byla lemována Černovickým potokem a řekou Lužnicí. Byl to malý plácek, který využil letní hřiště Učitelského ústavu. Začalo se mu říkat příznačně „Plivátko“. Po zemědělské výstavě v roce v roce 1950 se hokejový stadion naposledy stěhuje do míst, kam chodí diváci dodnes.
Nejen v životě, ale také ve sportu přicházejí vzestupy a pády. Mezi největší úspěchy patří sezony 1958 -59 , kdy dozrála generace dorostenců, a v Soběslavi se poprvé hrála 2. liga, druhá nejvyšší celostátní soutěž. Soběslavský hokej byl druhý nejlepší v kraji. O dvacet let později se druhá liga hraje opět. V obou případech druholigová sezona končila sestupem. Hokejisté pravidelně hrají divizi a krajský přebor. Úspěšně si vedli i dorostenci a žáci.
Jako jeden z mála hokejových oddílů v kraji nikdy nepřerušil svou činnost. Vždy se našli nadšenci, kteří bez ohledu na čas pracovali pro hokej. K již zmiňovanému Františku Hanzalovi se přidávali další a další. Z hráčů se po aktivní činnosti stávali trenéři a funkcionáři, kteří tu hokejovou káru společně tlačili až do dnešních dnů.

Aktuální články

Dorostenci si užili dlouhou sezónu

Regionální liga dorostu je u konce, dorostenci sehráli velkou porci utkání, postoupili do nadstavby o ligu dorostu, kde potkali hodně kvalitní...

Hladký průlet Milevska do finále, Spartak končí na 4. příčce

Sezóna skončila, ve 3. utkání si sice Spartak dokázal připravit v úvodu utkání několik příležitostí, ale úvodní branku dali domácí...

Spartak svůj stín nepřekročil, Milevsko má mečbol

Druhé semifinálové utkání se hrálo v režii hostujícího týmu, který byl opět produktivní, využíval přesilovky, zatímco pro nás byly...